Infidel

Neexistuje jediný přesvědčivý důkaz boží existence

Hledal jsem dlouho a marně. Zkoumal jsem jeden "důkaz" za druhým, ale nepřesvědčil mě žádný. Existuje-li bůh, který nějakým způsobem ovlivňuje realitu, měl by být jeho střet s realitou měřitelný (např. statistický výzkum účinnosti modliteb). Lidstvo hledá jednoznačný důkaz boží existence tisíce let, ale nenašli jsme žádný, který by existenci boha prokázal, a to navzdory tomu, jak se bůh dle řady náboženství údajně snažil lidstvu pravdu o své existenci sdělit.

Jediné, co máme, jsou nepodložené dohady a spekulace, které jsou vědou postupně vyvraceny, jedna za druhou. Byly doby, kdy lidé vysvětlovali bouřku jako boží hněv. Dnes víme, že bouřka je obyčejný přírodní jev, který jsme dokonce schopni předpovědět. Pokaždé, kdy věda osvětlila oblast, kde věřící tvrdili "to bůh!", došlo k vyloučení boží účasti. Ani v jediném případě neměli věřící pravdu (navzdory tomu, kolik jich bylo). Postupem času dramaticky klesl počet mezer, kde se bůh může ještě skrývat.

Je šance, že věda časem vysvětlí i otázku vzniku vesmíru a života na Zemi. Pokud ano, jaká je (vzhledem k výše uvedenému trendu) šance, že vědci prohlásí: "Bůh přece jen existuje!"? Já jsem toho názoru, že to bude spíše "Tak jsme ho nenašli ani tam."

Vesmír

Pozorovatelný vesmír má poloměr 48 miliard světelných let a obsahuje stovky miliard galaxií. Každá z nich obsahuje mezi 10 miliony a 1 bilionem hvězd. Jen v naší galaxii je minimálně 100-200 bilionů planet, realisticky ale řádově více. Počet planet ve vesmíru je nepředstavitelný.

Vesmír vznikl před 13,798 miliardami let a tvoří jej 74% temné energie, 22% chladné temné hmoty a pouhá 4% obyčejné hmoty. Většinu této hmoty tvoří mezigalaktický plyn (3,6%), tedy volný vodík a helium. Všechno to, co pozorujeme, tedy hvězdy, planety, apod., tvoří pouhých 0,4% vesmíru. Podle některých teorií existuje celý tento vesmír mezi nespočtem dalších vesmírů v útvaru známém jako multivesmír (multiverse).

Věřící se domnívají, že toto všechno stvořil bůh, a to konkrétně proto, aby v jednom zapadlém, nicotném koutku tohoto nesmírně, ale opravdu nesmírně gigantického útvaru, mohl vzniknout život a posléze lidé, kvůli kterým vlastně tohle všechno existuje. Pro mne je velikost vesmíru důvodem pro velmi silné pochybnosti o pravdivosti náboženství i boží existence. Myšlenka, že tohle všechno vzniklo kvůli nám, se mi zdá extrémně domýšlivá a nepravděpodobná. Nehledě na to, že drtivá většina tohoto vesmíru je pro člověka ne nehostinná, ale přímo smrtelná.

Kdyby k vám někdo přišel s nápadem pěstovat jednu malou rybičku nikoliv v akváriu, ale ve speciálně vybudovaném moři, které bude ještě navíc z 99,9999% vyplněno dravými rybami, které rybičku sežerou, asi si poklepete na čelo. Úplně stejně jako já, když mi někdo vysvětluje, že bůh stvořil vesmír celý jen a jen pro nás.

Důkaz

Důkazy boží existence mají často charakter deduktivních úvah (např. kosmologický arugment). Dedukce je hezká věc, ale má jednu velkou slabinu - její pevnost zcela závisí na pevnosti každého z předpokladů, na kterých stojí. Nejsou-li předpoklady neochvějně pevné, závěr celé dedukce se zhroutí jako domeček z karet. Předpoklady božích důkazů se bohužel často snaží s jistotou tvrdit něco, co s jistotou tvrdit nelze.

Mnohé z těchto předpokladů jsou dokonce přímo logické klamy, nejčastěji je to tzv. argument oslovující nevědomost (argument ad ignorantiam), tj. situace, kdy nedostatek důkazů o opaku považuji za potvrzení mého výroku (nikdo neprokázal neexistenci mého oblíbeného neviditelného růžového jednorožce, tudíž musí existovat). Problémem je, že absence důkazů o opaku (nebo nemožnost opak dokázat) nutně neznamená, že je výrok pravdivý. Například, má neschopnost si představit, že by vesmír vznikl jinak než božím přičiněním neznamená, že jinak vzniknout nemohl.

Jiný logický klam je tzv. falešné dilema, kdy argumentující předpokládá existenci pouze dvou možnosti tam, kde jich může existovat mnohem více. Třeba dojem kreacionistů, že pokud naleznou chybu v teorii evoluce, znamená to nutně to, že kreacionismus má pravdu. Jenomže i kdyby byla teorie evoluce chybná (jako že není), stále zůstává kvantum jiných možností.

Dalším problémem věřících je to, že často nechápou vědecké poznatky, které kritizují nebo které využívají pro své dokazování boží existence. Kupříkladu - vznik vesmíru je subjektem mnoha důkazů boží existence, avšak tvůrci božích důkazů jsou teologové, nikoliv kvantoví fyzici. A to dost vadí, když činí závěry selským rozumem nad kvantovými jevy, které jsou pověstné tím, že selskému rozumu odporují. Přirozeně se k nim časem donese, že vznik něčeho z ničeho je v kvantové fyzice naprosto přirozená věc (virtuální částice) nebo že je nesmyslné hovořit o době před velkým třeskem, jelikož čas vznikl až po něm. Často se také snaží aplikovat principu příčinnosti (kauzality) na vznik vesmíru a zcela ignorují skutečnost, že kauzalita je zcela závislá na čase, který ovšem vznikl až po velkém třesku.

Někteří z nich sáhnou po populárně vědecké literatuře a ozbrojí se poučkami a citáty, na kterých pak staví své důkazy. To jim umožňuje působit na laiky vědecky a odborně, i když dané problematice ani za mák nerozumí. Čtení populárně naučné literatury bohužel nenahradí roky studia na univerzitě, a co je horší, věřící mnohdy nemá snahu problematice porozumět. Výsledkem je vytrhávání kusů vět z kontextu a ignorování zbytku textu a souvislostí.

Posledním logickým klamem, který tu nastíním, je non-sequitur (to nevyplývá). Třeba kosmologický argument, který nějakou úžasnou magií z prvotní příčiny vesmíru dochází k bohu. I kdybych neměl problém se strkáním kauzality (vyžadující běh času) do situace, kdy žádný čas neexistoval, stále mi z předpokladů tohoto argumentu nevyplývá ani to, že příčinou musela být myslící bytost, natož, že to byl bůh. Non-sequitur. To z toho prostě nevyplývá. Tečka. Pěkný článek poukazující na problémy tohoto argumentu naleznete zde.

Apely

Některé důkazy boží existence mají charakter apelů, třeba Pascalova sázka. Ta říká, že se vyplatí věřit, i když bůh neexistuje, jelikož tím nic neztratíte a pokud bůh existuje a vy nevěříte, strávíte zbytek věčnosti ve věčných mukách v pekle, kam vás váš milující bůh pošle. Tento argument je krásnou ukázkou falešného dilematu, jelikož předpokládá, že jediný možný bůh, který existuje, je ten křesťanský. Jenomže božstev existuje nespočet a pokud budete věřit v křesťanského boha, zatímco reálně existuje Alláh, pak stejně skončíte v pekle. A hodně štěstí při výběru, protože střízlivý odhad počtu božstev považuje za minimum číslo 2870.

Stejně tak není pravdou, že víra v neexistujícího boha vám nijak neublíží. Pokaždé, když se rozhodujete a máte špatné informace, hrozí, že učiníte špatné rozhodnutí, které negativně ovlivní váš život. A víra zasahuje do všech oblastí vašeho života. Ovlivňuje i vnímání ceny vašeho života. Pokud máte dojem, že půjdete po smrti do ráje, je život spíše nutným zlem a tolik na něm a na jeho kvalitě nezáleží. Pokud ale neexistuje posmrtný život, je tenhle váš život ten jediný čas, který máte k dispozici, a vírou v posmrtný život podstatně snižujete jeho hodnotu.

A za poslední. Opravdu si myslíte, že všemocný, vševědoucí bůh neodhalí, že jste věřili jen proto, že se vám zachtělo ráje nebo že jste se báli pekla? Nebo že jste třeba v nitru vůbec nevěřili, a jenom jste víru předstírali? Poslal by vás v takovém případě do ráje?