Infidel

Náboženské texty

Před tím, než začnete citovat náboženské texty, musím předeslat, že žádný z náboženských textů nepovažuji ani za slovo boží, ani za důkaz jeho existence. Ostatně, je to přeci tisíce let stará kniha (nebo soubor knih), napsaná člověkem, která navíc obsahuje řadu protikladů a chyb.

Obsah těchto textů je očividně poplatný době, ve které text vznikal, což demonstruje např. nerovnoprávnost žen (Bible, Korán) či schvalování činů a praktik, které bychom dnes považovali za amorální (např. otroctví - Bible).

Vybírání a vykládání

Jelikož doba pokročila a lidská morálka, etika i poznání se posunuly dál, dochází ke konfliktům mezi náboženským textem a současným stavem společnosti. To mívá za následek vybírání, tedy proces, kdy se vypichují hezké a nekonfliktní fragmenty textu a ty ošklivé a konfliktní se zapuzují nebo vykládají způsobem, který konflikt odstraňuje.

Výklad náboženského textu je pak dalším problémem. Mnohé formulace jsou příliš obecné, nekonkrétní a lze je vykládat různě. Je také třeba volit, které části jsou psané doslovně a které části mají sloužit jen jako podobenství. Text je tak v podstatě možné vykládat téměř libovolným způsobem a najít v něm to, co chcete prosadit. Můžete v nich najít jak motivaci pro poklidné, mírumilovné soužití, toleranci a obětování sama sebe pro druhé, tak motivaci k násilí a terorismu. Jak se má člověk dobrat pravdy pomocí takového textu?

Boží slovo v psané podobě

Pokud si položím otázku, jak by měl vypadat text napsaný bohem nebo s jeho pomocí, pak by dle mého názoru měl mít následující charakteristiky:

  • text nesmí obsahovat protiklady a chyby
  • text musí být konkrétní a zcela jasný
  • text není možné vykládat jiným než správným způsobem
  • text musí být uchopitelný a pochopitelný každým člověkem
  • překlad textu do jiného jazyka nesmí změnit jeho význam
  • musí existovat mechanismus, jak si člověk může ověřit, že text nebyl někým změněn

Bůh by přece věděl, že náboženské texty budou podléhat ztrátě významu při překladech či úmyslným změnám v něčím zájmu, věděl by, že obecný text a podobenství budou zejména s rostoucím časem příčinou ztráty původního smyslu a významu, což povede k omylům a fragmentaci náboženství (jenom v USA je 30 tisíc křesťanských sekt). Kdyby Bible, Korán a jiné náboženské texty byly skutečně napsány s pomocí boží, domnívám se, že by vypadaly radikálně jinak.

A jelikož byly prokazatelně napsány lidmi, nejsou bez chyb a protikladů, nejsou konkrétní a jasné, trpí posunem významu při překladech a byly dalšími lidmi cíleně měněny, je jasné, že bůh se na tvorbě těchto textů nepodílel. Z tohoto důvodu není možné brát tyto texty jako autoritativní a spolehlivé zdroje informací. V nejlepším případě jsou to informace z druhé ruky (také známé jako jedna paní povídala). Mohou být zcela vymyšlené (což je i můj názor), nebo mohou obsahovat pravdu, ale v kombinaci s fatálními chybami. A jelikož není možné s bohem reálně konzultovat stav náboženského textu a upravit jej do správné podoby, nemůžete s jistotou určit, které části jsou pravdivé, které byly pozměněny, které byly původními autory chybně zapsány nebo nepochopeny, atd. Takový náboženský text je dle mého soudu k ničemu, nepoužitelný.

Kniha jako náhrada za rozum

U řady věřících mám z jejich neustálé tendence citovat z jejich náboženského textu pocit, že místo svého vlastního rozumu, citu, smyslu pro spravedlnost a pro fair play, využívají pouze svůj náboženský text a přemýšlení a užívání vlastního rozumu se zdráhají. Případný konflikt řeší potlačením vlastního rozumu či citu, protože náboženský text říká něco jiného. To považuji za velké nebezpečí náboženství a příčinu zločinů, násilí a omylů páchaných ve jménu boha.

Navíc, pokud bůh skutečně stvořil člověka a dal mu mozek, proč by pak chtěl, aby ho zahodil a stal se chodící audioknihou?

Boží slovo není garancí pravdy

A i kdybych přijal hypotézu, že se skutečně jedná o slovo boží, nikde není řečeno, že bůh, který daná slova pronesl, mluvil pravdu. Zejména pokud má bůh potřebu nás testovat. Řada průzkumů a testů spočívá v tom, že někoho přesvědčíme o něčem, co není pravda, a sledujeme, jak bude reagovat.